Downton Abbey Season 6: The Finale review

A žili šťastně až do smrti?

(POZOR: OBSAHUJE SPOILERY PRO FINÁLE SERIÁLU)

Je přesně 0:30, zírám na svoji dashboard na Tumblru a dívám se, jak fanoušci sdílí svoje pocity o právě ukončeném seriálu. Já jsem zachumlaná do deky, piji už svůj třetí šálek a naprosto mě napadá nic hodnotného, co bych o Downton Abbey napsala. Co teď budu dělat?! 

Proto jsem si radši šla lehnout, neboť byste se zřejmě v tu hodinu pro noční sovy nic nedozvěděli, ale teď jsem svěží a připravená vám říct o tom, jak skončil příběh jednoho panství a jejich obyvatel. 

Nebyl by to vánoční speciál, kdyby se nad majestátním panství neprohánělo parné letní slunce. Přestože Henry podává na zahradě coctaily, to vypadá jako by se nic nezměnilo, ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že se toho změnilo opravdu hodně. Carson se stále diví nad současností. Nejde mu do hlavy, proč svědomitá a pracovitá Anna stále tráví čas na panství s Lady Mary, když je v jiném stavu.

Dále Anně přišel balíček se zbrusu novým fénem na vlasy, Carson ale usoudil, že když je to pro Lady Mary, tak je nejspíš vše v nejlepším pořádku. To ale není jediné, co chudáka majordóma trápí. Z jeho minulosti se ozvala nemoc, která sužovala jeho otce i děda a která jim obou definitivně ukončila kariéru. My ji známe pravděpodobně jako Parkinsovu nemoc. 

A aby toho nebylo málo, tak downtonské stavy se začaly samovolně radikálně snižovat. Thomas dojemně odchází za novou prací do daleko menšího domu a Mosley se stal plnoprávným učitelem. Thomasovo loučení si nemohly nechat ujít děti (zvláště pak Mr George), které za svým oblíbeným podmajordómem zašly dolů. Sluha ještě dostal pusu na tvář od Mrs Hughes (Carsonův výraz byl k nezaplacení) a vyrazil do světa. 

"Přišel jsem jako chlapec, odcházím jako muž," pronesl Thomas svá slova jako dík Lordu Granthamovi. Tak jsem se to pokusila aplikovat na sebe: "Začala jsem sledovat tento seriál jako holka a přestala jsem tento seriál sledovat jako...." a ne, nebude to fungovat.

Mezitím se Mary podařilo dát dohromady její sestru s jejím bývalým nápadníkem. Sešli se v Ritzu, což byla mimochodem poslední scéna, kterou tým natáčel a číšník, který pár obsluhoval byl historický poradce Alastair Bruce, který obsazení poradil s každým detailem, se kterým se na natáčení potkali (např. jak obsluhovat u stolu, jak stlát postele, jak sedět jako dáma apod.). Bertie se přiznal, že bez Edith nemůže žít a hraběcí přijala jeho nabídku. A bude svatba! 

Tak jednoduché to ale asi nebude, neboť Edith musí ještě dostat požehnání od své budoucí tchýně. Robert a Cora se tedy také vydávají na Brancaster, aby tu ne příliš milou dámu poznali, když teď budou vlastně rodina.  Mrs Pelham se nakonec dozví vše potřebné, co musí znát (aneb tajemství o své budoucí nevlastní vnučce) a s těžkým srdcem nakonec rozhodnutí přijímá a teď konečně můžeme říci: A bude svatba!

Lord Hexham a Lady Edith ale nejsou jediný pár, který si řekl ano. Za pomoci hraběnky vdovy dostala Isobel svého napůl snoubence nemocného Lorda Mertona ze spárů jeho příšerné snachy zlatokopky a nechala si ho ve svém Crawley House. A řekla také ano. 

A pak následuje střih a my se ocitáme na konci roku 1926, kdy se koná nádherná zimní svatba hraběcí dcery. Ještě před tím ale přijíždí z Ameriky i s manželem sestřenka Rose, která je jako vždy plná energie i přesto, že je to již novopečená matka. 

Cora bere svojí zodpovědnost za nemocnici na plný úvazek, a tak se ještě pár dní před svatbou svoji dcery ocitá na veřejné schůzi. Její manžel to prvně neschvaluje, Rose ho ale přivede na místo dění a ukáže mu, jak je jeho manželka úžasná. Může se stát cokoliv, ale lásku Roberta a Cory nic nepřemůže. 

V ten den berou Tom a Henry, kteří se teď stali nejlepší přátelé, Mary to jejich nově otevřeného autobazaru. Henry nadobro přestal se závoděním, a proto si musel najít něco na práci, protože nemohl dělat jen křoví své bohaté manželce. Mary je nadšená a na oplátku řekne svému manželovi své tajemství, které zatím  ví pouze jen on a my diváci. Kletba jedináčků je prolomena a rodina se v budoucnu mohou těšit na malého Talbota. 

A nastává den D. Je Silvestr roku 1925 a všichni pozvaní včetně již ne smrtelně nemocného Lorda Mertona a těhotné Anny jsou již v kostele seřazení na značkách. Robert čeká na svojí mladší dceru pod schody ve Hlavní hale a následuje nádherná paralela s prvním dílem třetí série, kdy přesně tak schody scházela i Mary. A tak se Edith konečně dočkala svého pohádkového konce.

Večer se všichni shromáždí v Hale a připijí si na štěstí novomanželů, kteří posléze odjíždí na líbánky. V pokoji Lady Mary Anně praskne voda (musím přiznat, že mě to ani trochu nepřekvapilo) a za chvíli máme na světě malého Batese a kolem něj dva pyšné rodiče. 

Downton Abbey končí svojí show jak jinak než moudrem od hraběnky vdovy a za pění novoroční písně Auld Lang Syne v podání Mrs Hughes a sluhů v místnosti pro zaměstnance se seriál loučí s panoramatickým záběrem na zasněžený Highclere Castle.

Finále to bylo pěkné a uspokojivé, nicméně však nepřekročilo pomyslnou hranici kýče. Víceméně bylo všem postavám dáno času na obrazovkách stejně (až na chudáka Toma a pisálek Spratt s svojí sokyní Denker by se mohl zase víc rozdělit s ostatními).

 

Loučit se s Downtonem bude těžké, ale musím uznat, že Downton zakončil svoji krasojízdu důstojně a konec již byl namístě, neboť i samy postavy divákovi tiše připomínaly, jak jsou unavené. Chápu je, 14 let být stíhán osudem Fellowesova pera (nebo textového editoru), vždyť to je na prášky. 

Sbohem Downton Abbey, bylo to krásných 6 sérií, pro mě krásné 4 roky (což je maximum, co neinformovaný český divák mohl dostat) a v mém srdci budeš mít vždy místo. Děkuji.

A děkuji i vám milí čtenáři, že jste to se mnou vydrželi. Moje euforie, moje znechucení, snad jste se mnou někdy i moje pocity sdíleli. Doufám, že jste si užili Vánoce a třeba jste i od Ježíška dostali nějaké dárky s Downtonským logem jako já. S vámi se ale neloučím, my se snad ještě setkáme. Blog dostane nový kabát a pro mě show nekončí ba naopak teprv začíná!