Downton Abbey Season 5: Christmas Special review

I zaměstnanci mají své dny a ti s pruhovanými kalhotami obzvlášť. 

!SPOILERS!

Tak a jsme na konci. Crawleyovic a jejich sloužící zakončili svoji spanilou jízdu pátou sérii na svém panství. Nechce se mně věřit, že budeme muset čekat dalších devět měsíců (!!!) na dalších devět epizod. Jak jsem byla k páté sérii skeptická, tak rozhodně vánoční speciál můj skeptismus srovnal, ale proč začít psát recenzi od konce, že?

Tak tedy, začínáme ve věznici, kde jsme na konci nechali Annu na pospas osudu (respektive my ne, ale Julian Fellowes) a lady Mary ji jde navštívit, což není zrovna romantické a vánoční atmošku nenavazuje. Ostatně do posledních dvaceti minut na vánočního ducha ve speciálu ani jednou nenarazíte, ten je někde schovaný pod kobercem, protože Crawleyovi se drží už skoro tradice a vyjíždějí jako již dva roky před tím na návštěvu a tentokrát opět do Skotska za lady Rose. Lord a lady Granthamovi se svými dcerami ale nejedou na Dunaeagle, ale přímo do Bradavic, které má lord Synderby pronajaté na svůj lovecký víkend. 

"Never complain, never explain."      - Violet

Po boku Roberta tentokrát vyráží Thomas...pardon, pardon Mr.Barrow, protože Mr.Bates musí chodit do vězení a řešit záležitosti s právníkem, protože Anna je stále ve vazbě.                                        Místo Anny lady Mary vypomáhá Ms. Baxter. Pro Thomase ani komornou lady Cory to ale nebude příjemný výlet na Vysočinu, koneckonců ani pro členy rodiny, protože společně s obrovským a pompézním hradem s devadesáti dvěma ložnicemi lord Synderby pronajal i jeho dosti snobského majordóma (upřímně, Spratt je o proti němu úplný miláček), který se zasedl snad na všechny, ale hlavně na Toma Bransona. A proto se Thomas rozhodl jednat (ehm, ehm, Batesi?).   

  

Mezitím doma babička řeší své milostné trable i nekončící neshody Mrs. Denker a Spatta. Alespoň, že má Isobel. Do domu hraběnky vdovy poté přijíždí samotná princezna a tím se její milostný úlet dobral ke svému konci. Později Violet poví Isobel, co se dělo v Rusku. O tom, jak ji princezna jako King Kong vyhodila z pokoje, kde měla s princem techtle mechtle. 

"I am not dead yet!" - Mrs. Hughes

Když mluvíme o backstory, s těmi se v tomto speciálu úplně roztrhl pytel. Dále tu byla Annin příběh. Když byla Anna mladá, její otec se vážně zranil při práci a zemřel, ale posléze se její matka znovu vdala. Annin nevlastní otec byl násilník a ožrala  a jednoho dne, když Anna vyjádřila svůj nesouhlas, napadl jí  a chtěl jí znásilnit, jenže Anna proti němu šla s nožem, což je přesně ten motiv, na který čeká inspektor Vyner, což je přesně Fellowesův styl a což je přesně to, co my všichni nechceme už ani vidět. 

Na panství se rozhodně nekoná Když kočky nejsou doma, myši mají pré, na Downtonu se dře a uklízí, jen Mrs. Hughesová a Mr. Carson občas zpomalí u sklenky dobrého vína či co to pili, ovšem sólo pro zaměstnance přijde až v poslední třetině. 

Ve Skotsku se rodina těší lovu, kterou doplňuje fantastická hudba, Mary potkává potenciálního nápadníka číslo 3- Henryho Tabolta, který je správně chytrý a sarkastický, Robert má žaludeční vřed a proto mu Cora nakázala, aby až do Štědrého večera na sebe dával pozor a nepil žádný alkohol. 

Tou dobou Bates dostává telegram od Murrayho a jak všichni víme: telegramy nikdy nevěstí nic dobrého, kdyby to byly dobré zprávy, policie by zatelefonovala. Anně bylo stanoveno datum soudu. Proto se Bates rozhodne pro drastické opatření a to, že vezme vinu na sebe. Mr. Carson dostává obálku s pokyny, Robert po svém příjezdu dostává obálku s kontakty. Bates prchá do Irska.

      

Isobel dostává arogantní dopis od Larryho, synáčka lorda Mertona a na to konto definitivně odmítá jeho nabídku. Babička i ona sama jsou z toho velice smutné, ale ty dvě přece osud (Julian Fellowes) nerozdělí  ač by chtěly či nechtěly.

Anna přijíždí na Downton dost rozpačitá, rodina ji sice vítá vřele, ale to podivnou situaci nemění. Když není vina ona, je vinen její manžel a naopak. Batesovi se dostali do bludného kruhu.

Ovšem Baxter s Mosleym se dávají do akce, 

aby vypátrali pravdu. 

A pak střih a máme tu Christmas Eve roku 1924.

Nahoře se koná vánoční večírek, na kterým se jako každý rok sešli členové rodiny, jejich sluhové a ostatní, co se na chodu panství podílí. Robert si ho užívá na plné čáře a už s hladinkou se pokouší pronést projev, Tom ale zachrání situaci. Jo mimochodem, Tom nám i se svoji maličkou nakonec za Amíkama pojede (já jsem ale přesvědčená, že na začátku !šesté série! bude zase všechno jinak). 

A pak spousta zpívání a koled. 

Mr. Carson říká Mrs. Hughes o koupi domu, ale hospodyně není tak nadšená jako byla na začátku. Nekoupí ho, protože nemůže. A tady máme další backstory: Mrs.H posílá "peníze do důchodu" své postižené sestře. 

Mr. Carson ale v poslední scéně říká Mrs.Hughes, že dům napsal i na ni. Trocha trapnosti, hospodyně moc nechápe, ale pak se náš                       Big Bobby konečně po pěti sériích rozhoupe a řekne tu větu, kterou každá z nás chceme slyšet. A odpověď je Ano, dámy a pánové! A já brečím stejně jako stoický majordómus. 

Když se (skoro) Mr. a Mrs. Carsonovi objeví ve velké hale, zpívá se O Come All Ye Faithful a tady v Čechách bude za pár minut půlnoc a speciál je už skoro u konce, ale Fellowes si najde čas, aby si to vyžehlil i u fanoušků Batesových. Komorník se tajuplně objeví, odvede si svoji ženu a přijde krásná závěrečná ňuchňací  a nejroztomilejší scéna a já brečím jako želva. Dveře se zavírají, zase za rok.