Druhý Báječný Hotel Marigold aneb cesta za exotikou

Pokaždé, když vyjdu z kina, mám úžasnou náladu a mám potřebu o tom všem povědět a přenést atmosféru filmu na ostatní. Protože ale teď u sebe  nemám nikoho, kdo by byl ochoten mé nadšení sdílet, využiji svůj blog a něco vám o Druhém Báječném Hotelu Marigold povím.

Smáli se mi, že jdu na film o důchodcích a musím přiznat, že věkový průměr ve skromném sále malého brněnského kina byl asi tak zhruba stejný jako postav, které se objevovaly na plátně. Vaječníky dam vzadu musely šílet při pohledu na Richarda Gerea("Už je tady!" ozvalo se mi za zády.)

 Nevím, jak to čeští distributoři zamýšleli, každopádně tohle byla prakticky brněnská premiéra, neboť multikinech jako je cinemacity tento film vůbec nehrají (jenom v Praze) a cinestar v Brně vůbec nemáme. Já si nestěžuji, ráda chodím do malých kin nasávat pravou atmosféru filmového průmyslu a navíc se k tomuto filmu hodí více než komerční multikina s popcorno-žrouty. Každopádně tento snímek, tak jaksi zapadl.

Podrobný obsah sdělovat nebudu, přece se vydejte do kina to zjistit sami. Pokud vás bavil film první, tento vás bude bavit jistě taky. Je to sice dvojka, ale i dvojka může mít grády. Sposuty indické taneční hudby, ale i skvělý soundtrack Thomase Newmana. Indii si zamilujete, i když musím uznat, že tento snímek se na ni dívá přes hodně růžové brýle. Maggie je mistryně slova, ale řeknu vám, že tentokrát mě bavil ještě více Bill Nighy a jeho Judi Dench, jim to prostě sluší.