Květinové děti sociálních sítí
Je na čase to tady probudit! Vím, že tento měsíc jsem tady moc příspěvků nepřidávala. Informace o natáčení další série Downton Abbey jsou zatím TOP SECRET ( i když přesto, jsem něco vyšťourala - více v dalším měsíčním shrnutí, které bude již brzo) a navíc jsem teď měla docela hodně práce se školou, takže se za to velice omlouvám.
Informací je tedy málo, abych jimi zaplnila smysluplný článek, rozhodla jsem se, že se vhrnu na něco úplně z jiného soudku. Takových článků se teď může objevovat vícero (samozřejmě britofilství je pořád moje hlavní téma). Po skončení seriálu bych chtěla stylizovat MVB do více osobního blogu - britofilství bude jistě pokračovat! Já vím, že ne každý chce číst rozumy blogerky, co miluje bigbeat, klobouky a ( v neposlední řadě) Velkou Británii, ale slibuji, že to tady pořád bude zajímavé útočiště pro všechny Británií poblázněné.
Dnes jsem četla v magazínu Mladé Fronty článek o Tomáši Klusovi. O jeho příznivcích i o skupině lidí, co z něho zase tak vytržení nejsou. Já se přikláním k té druhé polovině. Není to kvůli tomu, že bych mu hezky česky záviděla jeho slávu nebo, že bych nerozuměla jeho textům. Právě naopak. Tomáš podle mě rozhodně zaslouženě patří na českou scénu a jeho textu jsou tak přesně vypilované, že nad nimi zůstává rozum stát. Proč nemám Tomáše Kluse ráda, jsem si vlastně zapříčinila sama, kdy jsem mé kamarádce - veliké fanynce Tomáše - dala jeho poslední cédéčko Proměnamě. Byla z toho hrozně nadšená. Neříkám to proto, že si o sobě myslím víc než by bylo třeba, ale pokud by jste ji znali, sami byste uznali, že ona je člověk, co se opravdu umí radovat. Byly jsme tenkrát na výtvarném soustředí a celý týden jsem neslyšela nic jiného než písničky od onoho folkového zpěváka. Kromě toho, že Proměnamě se pustilo minimálně třikrát, jsem slyšela alespoň desetkrát Racka a ani jeho další alba nebyla ušetřena.
A to víte, když něco slyšíte pořád dokola, začíná vám to lézt pěkně na nervy (pokud nejste tedy takový blázen jako moje kamarádka) a navíc se úplně nechtěně naučíte všechny texty na z paměť. V té době jsem navíc poprvé objevila spojení Vojty Dyka z B-Side Bandem a ti mě tedy opravdu vzali za srdce. Nedávno jsem byla na jejich koncertě v brněnském Sonu (na tom druhém "stojícím" pokud tam byl někdo se mnou). Vojta byl neuvěřitelně vtipný a okouzlující, ale řekl něco, co směnilo přístup mého bytí fanouškem, neboť Vojta se na rozdíl od Tomáše zase tak nevyžívá v selfíčkách a podobných záležitostech. A už jsem v podstatě u toho, co jsem vám chtěla říct (ach jo, já než se vymáčku).
V článku se také psalo, že Tomáš dost radikálně změnil svůj přístup k životu (možná je to všeobecně známý fakt, ale vzhledem k tomu, že já jeho hudbu nevyhledávám, nepídím se ani po informacích o něm jako o osobě). Oženil se, začal meditovat a postoupil jakousi duchovní očistu, kterou sám nazval Proměnamě (jako své album) a to celé sdílel na facebook. V časopise byla ukázka fotek z jeho facebookového profilu, kde na jedné byl se svou přítelkyní, oba dva ve vlasech květinové věnce a nad fotkou nějaký hlubokomyslný citát. Což u něho je samozřejmě v pořádku, každá celebrita si najde nějaký způsob jak filtrovat svoji slávu - někteří pijí alkohol a drogují, jiní meditují a píší životní moudra, problém je, že takových fotek, kde si lidi hrají na hippies výrazně přibyla.
Informací je tedy málo, abych jimi zaplnila smysluplný článek, rozhodla jsem se, že se vhrnu na něco úplně z jiného soudku. Takových článků se teď může objevovat vícero (samozřejmě britofilství je pořád moje hlavní téma). Po skončení seriálu bych chtěla stylizovat MVB do více osobního blogu - britofilství bude jistě pokračovat! Já vím, že ne každý chce číst rozumy blogerky, co miluje bigbeat, klobouky a ( v neposlední řadě) Velkou Británii, ale slibuji, že to tady pořád bude zajímavé útočiště pro všechny Británií poblázněné.
Tento článek je úplně vytržený z kontextu mého blogu, ale měla jsem tu potřebu se tak trochu vypsat, tak doufám, že mě neodsoudíte a nad tímto článkem se zamyslíte. Není to žádný HATE článek!
Dnes jsem četla v magazínu Mladé Fronty článek o Tomáši Klusovi. O jeho příznivcích i o skupině lidí, co z něho zase tak vytržení nejsou. Já se přikláním k té druhé polovině. Není to kvůli tomu, že bych mu hezky česky záviděla jeho slávu nebo, že bych nerozuměla jeho textům. Právě naopak. Tomáš podle mě rozhodně zaslouženě patří na českou scénu a jeho textu jsou tak přesně vypilované, že nad nimi zůstává rozum stát. Proč nemám Tomáše Kluse ráda, jsem si vlastně zapříčinila sama, kdy jsem mé kamarádce - veliké fanynce Tomáše - dala jeho poslední cédéčko Proměnamě. Byla z toho hrozně nadšená. Neříkám to proto, že si o sobě myslím víc než by bylo třeba, ale pokud by jste ji znali, sami byste uznali, že ona je člověk, co se opravdu umí radovat. Byly jsme tenkrát na výtvarném soustředí a celý týden jsem neslyšela nic jiného než písničky od onoho folkového zpěváka. Kromě toho, že Proměnamě se pustilo minimálně třikrát, jsem slyšela alespoň desetkrát Racka a ani jeho další alba nebyla ušetřena. 
A to víte, když něco slyšíte pořád dokola, začíná vám to lézt pěkně na nervy (pokud nejste tedy takový blázen jako moje kamarádka) a navíc se úplně nechtěně naučíte všechny texty na z paměť. V té době jsem navíc poprvé objevila spojení Vojty Dyka z B-Side Bandem a ti mě tedy opravdu vzali za srdce. Nedávno jsem byla na jejich koncertě v brněnském Sonu (na tom druhém "stojícím" pokud tam byl někdo se mnou). Vojta byl neuvěřitelně vtipný a okouzlující, ale řekl něco, co směnilo přístup mého bytí fanouškem, neboť Vojta se na rozdíl od Tomáše zase tak nevyžívá v selfíčkách a podobných záležitostech. A už jsem v podstatě u toho, co jsem vám chtěla říct (ach jo, já než se vymáčku). 
V článku se také psalo, že Tomáš dost radikálně změnil svůj přístup k životu (možná je to všeobecně známý fakt, ale vzhledem k tomu, že já jeho hudbu nevyhledávám, nepídím se ani po informacích o něm jako o osobě). Oženil se, začal meditovat a postoupil jakousi duchovní očistu, kterou sám nazval Proměnamě (jako své album) a to celé sdílel na facebook. V časopise byla ukázka fotek z jeho facebookového profilu, kde na jedné byl se svou přítelkyní, oba dva ve vlasech květinové věnce a nad fotkou nějaký hlubokomyslný citát. Což u něho je samozřejmě v pořádku, každá celebrita si najde nějaký způsob jak filtrovat svoji slávu - někteří pijí alkohol a drogují, jiní meditují a píší životní moudra, problém je, že takových fotek, kde si lidi hrají na hippies výrazně přibyla. 
Vím, že je to teď v módě, ale podle mě kombinace květinových dětí a facebookových profilů nejde dohromady. Hippies byl životní styl a lidé, co za něco bojovali, dnes je to pochopeno jako voňavé věnce, etno móda a životní moudra. Já jen, že je to už otravné, jak si všichni hrají na to, jak jsou free, a pak to sdílejí na facebooku. V dnešní době není nikdo free a už vůbec ne na sociálních sítích. A navíc, chytré statusy světový mír nepřinesou.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář!