I miss you my dear London
Tak jsem se vrátila zpět. Tedy vlastně jsem se vrátila do České republiky už v pátek, ale teprve teď jsem našla čas (a energii) něco napsat.
Jak jsem informovala předtím - Londýn byl moje britská premiéra. Šíleně jsem se těšila, ale na druhou stranu jsem se trochu byla, že mě tam něco zklame a já z Británie už nikdy tak bláznit nebudu. Já vím, jistě se všichni britofilové, co jste v Británii samozřejmě byli, se hlasitě smějete - Co by mě mělo v Británii zklamat? A máte pravdu, nezklamalo mě nic. Právě naopak.
Ten nádherný pocit, když jsme se celá skupina vylodila na Greenwitchi. Všude sálala historie. Byla jsem najednou ve svém světě, jako bych dojela domů. (Pokračujte dál kliknutím dole)
Poté, co jsme prošli Greenwitch a lodí jsme se dopravili do centra města, jsme navštívili Tower. K tomu se váže asi moje nejsilnější vzpomínka k Anglii. Protože jsem se zúčastnila školního zájezdu, tak to dopadlo, že nejméně polovina studentů jela do Londýna jenom z cílem navštívit Primark. O tom se tady rozepisovat nechci, neboť je to obchod, ke kterému chovám opravdu velkou nechuť. Každopádně to dopadlo tak, že jsem si Tower (a spoustu jiných památek) prošla v klidu sama. Nikdo mě neiritoval svými znuděnými vzdechy a já naopak nikoho nerozčilovala svým přílišným britofistvím.
Když jsem procházela krásnou expozicí ve White Tower, na jejíž konci byly samotné korunovační klenoty, narazila jsem na ženu sledující na obrazovce korunovaci královny Alžběty II. Žena si utírala své želví slzy do kapesníku. Málem jsem se rozbrečela taky, to bylo tak krásné! Kéž by byl Český národ také tak hrdý za svou vlast, bohužel mu to současná (a ani ta minulá) politická sestava neumožňuje, ale to sem nepatří...
V Toweru jsme zůstali až myslím do druhé hodiny odpolední (díky dvou ztraceným studentům), a tím pádem jsme stihli i střílení z děla na počest malé princezny. Všude se najednou objevily mraky lidí a celé zástupy stály na Tower Bridge. Byla jsem tak ráda, že jsme přijeli zrovna do středu dění (a do toho vyvrcholení předvolebních kampaní, bohužel z jejich výsledků nejsem dvakrát šťastná). Britové z malé princezničky Charlotte úplně šílí a netřeba dodávat, že jim pěkně posiluje ekonomiku - těch suvenýrů, na které jsem v obchodech narazila a to byla teprve dva dny na světě! :-)
Dále jsme pokračovali v prohlídce City. Užili si pohledy na Okurku, Shard a další mrakodrapy. Vím, že většina lidí nejsou z těchto moderních staveb dvakrát nadšení, ale mě se líbí, zvláště "nedokončený" Střep. Někde jsem také četla, že se chystá další vysoká stavba a to Struhadlo. Proč být nudní, když nemusíme - to jsou typičtí Britové.
Když jsem u té britské povahy, tak obyvatelé Británie jsou přesně takoví, jak se o nich píše - v tom dobrém i v tom zlém. Oni to zřejmě všichni vědí, jenom já jsem byla, co si to nevyzkoušela na vlastní pěst. V Oxfordu jsem, jak už se stává, narazila do jedno pána a on řekl to jejich úžasné sorry, já jsem tam na něj koukala jako bych spadla z višně. Takový pocit "Ono to fakt funguje!" Samozřejmě jsem do toho chudáka nenarážela schválně, jen abych se přesvědčila :-)
Londýn je také takový, jak se o něm všichni mohou dočíst v průvodcích. Až tak moc jsou pravdivé, že mě to až zaskočilo. Například Londýn je opravdu drahý. A když říkám opravdu, myslím tím opravdu jako opravdu. Fish & Chips za 7 Ł? Je pravda, že my jsme měli rozchod vždy jen na opravu známých turistických místech, takže to bylo jako bychom dostali příležitost si nakoupit na Václaváku, ale stejně je to šílenost.
Když se ještě vrátím k Fish & Chips, přišlo mě trochu smutné, že je všude nazývali tradiční, přece jenom je to pořád smažená ryba s hranolky. (Ale byly dobré, to ano).
Dále se musí počítat, že Londýn je plný aut. Pro pěší výlety to samozřejmě nevadí, ale transport je přece jenom dost složitý. Kdesi jsem četla, že Británie má snad nejvíce aut v přepočtu na obyvatele, svědčí o tom i neustále zacpaný londýnský okruh se svými osmi někdy až deseti pruhy.
Ale stále Londýn miluji. Miluji ho daleko víc! Ta pulzující metropole se mi vryla do srdce a už nikdy nevybledne. Za těch pět dní jsem si tam tak zvykla, že se pořád dívám doprava! :-)
PS: Jo a ani jednou jsem nemusela vytahovat deštník! :-)
Jak jsem informovala předtím - Londýn byl moje britská premiéra. Šíleně jsem se těšila, ale na druhou stranu jsem se trochu byla, že mě tam něco zklame a já z Británie už nikdy tak bláznit nebudu. Já vím, jistě se všichni britofilové, co jste v Británii samozřejmě byli, se hlasitě smějete - Co by mě mělo v Británii zklamat? A máte pravdu, nezklamalo mě nic. Právě naopak.
Ten nádherný pocit, když jsme se celá skupina vylodila na Greenwitchi. Všude sálala historie. Byla jsem najednou ve svém světě, jako bych dojela domů. (Pokračujte dál kliknutím dole)
Poté, co jsme prošli Greenwitch a lodí jsme se dopravili do centra města, jsme navštívili Tower. K tomu se váže asi moje nejsilnější vzpomínka k Anglii. Protože jsem se zúčastnila školního zájezdu, tak to dopadlo, že nejméně polovina studentů jela do Londýna jenom z cílem navštívit Primark. O tom se tady rozepisovat nechci, neboť je to obchod, ke kterému chovám opravdu velkou nechuť. Každopádně to dopadlo tak, že jsem si Tower (a spoustu jiných památek) prošla v klidu sama. Nikdo mě neiritoval svými znuděnými vzdechy a já naopak nikoho nerozčilovala svým přílišným britofistvím.
Když jsem procházela krásnou expozicí ve White Tower, na jejíž konci byly samotné korunovační klenoty, narazila jsem na ženu sledující na obrazovce korunovaci královny Alžběty II. Žena si utírala své želví slzy do kapesníku. Málem jsem se rozbrečela taky, to bylo tak krásné! Kéž by byl Český národ také tak hrdý za svou vlast, bohužel mu to současná (a ani ta minulá) politická sestava neumožňuje, ale to sem nepatří...
 |
| Model Bradavic v Warner Bros Studios |
V Toweru jsme zůstali až myslím do druhé hodiny odpolední (díky dvou ztraceným studentům), a tím pádem jsme stihli i střílení z děla na počest malé princezny. Všude se najednou objevily mraky lidí a celé zástupy stály na Tower Bridge. Byla jsem tak ráda, že jsme přijeli zrovna do středu dění (a do toho vyvrcholení předvolebních kampaní, bohužel z jejich výsledků nejsem dvakrát šťastná). Britové z malé princezničky Charlotte úplně šílí a netřeba dodávat, že jim pěkně posiluje ekonomiku - těch suvenýrů, na které jsem v obchodech narazila a to byla teprve dva dny na světě! :-)
Dále jsme pokračovali v prohlídce City. Užili si pohledy na Okurku, Shard a další mrakodrapy. Vím, že většina lidí nejsou z těchto moderních staveb dvakrát nadšení, ale mě se líbí, zvláště "nedokončený" Střep. Někde jsem také četla, že se chystá další vysoká stavba a to Struhadlo. Proč být nudní, když nemusíme - to jsou typičtí Britové.
Když jsem u té britské povahy, tak obyvatelé Británie jsou přesně takoví, jak se o nich píše - v tom dobrém i v tom zlém. Oni to zřejmě všichni vědí, jenom já jsem byla, co si to nevyzkoušela na vlastní pěst. V Oxfordu jsem, jak už se stává, narazila do jedno pána a on řekl to jejich úžasné sorry, já jsem tam na něj koukala jako bych spadla z višně. Takový pocit "Ono to fakt funguje!" Samozřejmě jsem do toho chudáka nenarážela schválně, jen abych se přesvědčila :-)
Londýn je také takový, jak se o něm všichni mohou dočíst v průvodcích. Až tak moc jsou pravdivé, že mě to až zaskočilo. Například Londýn je opravdu drahý. A když říkám opravdu, myslím tím opravdu jako opravdu. Fish & Chips za 7 Ł? Je pravda, že my jsme měli rozchod vždy jen na opravu známých turistických místech, takže to bylo jako bychom dostali příležitost si nakoupit na Václaváku, ale stejně je to šílenost.
Když se ještě vrátím k Fish & Chips, přišlo mě trochu smutné, že je všude nazývali tradiční, přece jenom je to pořád smažená ryba s hranolky. (Ale byly dobré, to ano).
 |
| Blenheim Palace |
Dále se musí počítat, že Londýn je plný aut. Pro pěší výlety to samozřejmě nevadí, ale transport je přece jenom dost složitý. Kdesi jsem četla, že Británie má snad nejvíce aut v přepočtu na obyvatele, svědčí o tom i neustále zacpaný londýnský okruh se svými osmi někdy až deseti pruhy.
Ale stále Londýn miluji. Miluji ho daleko víc! Ta pulzující metropole se mi vryla do srdce a už nikdy nevybledne. Za těch pět dní jsem si tam tak zvykla, že se pořád dívám doprava! :-)
PS: Jo a ani jednou jsem nemusela vytahovat deštník! :-)
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář!