Downton Abbey Season 6: Episode 2 review

Prasata, děti a požehnaná Lady Mary
!Spoiler!

Přestože dnes slavíme svatého Václava, čili ve školách se neučí a tudíž já i ostatní studenti máme volno, tak jsem chtěla publikovat dnešní (v pořadí druhou) recenzi dříve, ale sami vidíte, jak to dopadlo. Bylo ale fajn, že se dnešní ráno obešlo bez pokusu o zavraždění budíku jako tomu bývá obvykle.

Včerejší epizoda byla taková jakási podivná. Ne, že by to bylo špatné. Je to příjemná změna o proti páté sérii, kdy se řešili jen samé záležitosti s policií nebo manželské neshody, v šesté sérii jsou na pořadu dne děti a  svatební horečka budoucích manželů Carsonových, což je velmi uklidňující. Zároveň to bylo celé také nemastné neslané, to dávám, ale za vinu, že jsme teprve u druhé epizody a ta většinou bývá taková výplňkové ticho před bouří a ona bouřka může být pozitivní nebo taky ne, i když čekám, že příští týden budou pršet spíše slzy radosti než smutku.

Jediné drama (o kterém se dá mluvit jako o drama),co nám dělá černé mraky na obloze, je chudinka Anna, která je kvůli své neschopnosti počít dítě úplně na dně. Co ovšem dělá tuto dějovou linku pěknou (nechápejte mě, tak že bych to Anně i ostatním ženám přála) je její milující manžel Mr. Bates, který splácí svůj dluh z dřívějších sérií, kdy Anna byla jeho spása a držela ho nad vodou, ať už se jednalo o jeho minulost, manželku či vězeňské trable. 

Ani její milostpaní se už na tu hromádku neštěstí nemůže dívat, a tak vezme svoji komornou do Londýna za svým doktorem. Dr. Ryner dodá Anně sebevědomí a informaci, že její případ rozhodně není ojedinělý a že malý zákrok to spraví (nebo je alespoň vysoké procento, že se tomu tak stane). Anna se vrací zpět na Downton jako vyměněná, plná radosti a smíchu. 

Svatební nálada pomalu pohlcuje všechny obyvatele panství. Mr. Carson s Mrs. Hughes stanovili datum své svatby, stále se ovšem nedohodli, kde se bude konat jejich recepce a jiné důležité věci. Robert nabízí svému majordómusovi, že nechá vyzdobit čeledín, za což se mu jeho nejstarší dcera společně se všemi diváky pohrdavě vysměje a přichází s lepším nápadem a to, že se svatba přece musí konat nahoře v sále a to ve velkém stylu. Hospodyně proměněná do nervózní budoucí nevěsty není příliš nadšená tímto návrhem a raději by si zařídila něco svého.

 Opravdu chování Mrs. Hughes v tomto díle mě hodně překvapilo. Je jí věnováno poměrně dost času (na co si rozhodně nestěžuji), ale nešlo si nevšimnout, jakou radikální změnu Mrs. Hughes prodělala. "Vy budete řídit náš život po dalších 30 let (nic ve zlém, ale to si hodně věříte), ale svatební den je můj!" Jako by den něco znamenal, Mrs. H. Je to jenom jeden den za celých, jak říkáte, 30 let a Mr. Carson má pravdu, je to i jeho den a ten den by měl být o vzájemné souhře a domluvě (a tak to by to mělo pokračovat i dále) a ne o tom, kdo vybere kytky a dekoraci. Navíc, kdyby mě někdo řekl, že se mohu vdát na Highclere Castle, vdávala bych se tam klidně i sama. 

Lady Mary se opět točí kolem svých prasat, které posléze prezentuje na výstavě. Ještě před tím, zatímco je Lady Edith v Londýně a válčí se svým editorem, berou Mary a její matka děti, aby se na prasátka také podívali. Malá Marigold se tedy po dlouhé době opět objeví na Drewyově farmě, což se samozřejmě ukázalo, jako ne příliš dobrý nápad. Celé se to vyhrotí na výstavě, kdy Mrs. Drew unáší holčičku zpět domů. Chápu, že mateřská láska je silná, ale přeci neunesete dítě, toto je přeci už zvrhlost. No, nevím (vlastně vím), jestli se mi tato dějová linka líbí. 

Chudáček Thomas, ke kterému se všichni teď chovají tak ošklivě, vyráží se poohlédnout po nové práci. Místo na Downton si sice stále drží, ale jako správný pionýr se snaží být vždy připraven. Navštíví panství okolí, kde hledali uchazeče o místo asistenta majordoma, z čehož se vyklubal jakýsi univerzální sluha, který má za úkol být komorníkem, obsluhovat u stolu i řídit, což Thomas zdvořile odmítl. Podmajordómus se také snaží nahánět nového lokaje Andyho, který ho ale jen jako jeho předchůdci odbývá.

Mr. Mosley pomáhá Daisy se studiem, konstantně se usmívá na komornou Mrs. Baxter a získává cenu za nejroztomilejšího lokaje. Boje o nemocnici stále pokračují, Lordy Merty je stále s Isobel neúspěšný, no a v příštím díle...už slyším v dálce kostelní zvony bít.