Report z cest: Británie posetá vlčími máky

Jak jsem psala, před pár jsem se vrátila z Británie. Strávila jsem tam suma sumárum čtyři dny plus dva dny na cestě. Přidala jsem se tak k dalším (mým kamarádům či ostatním blogerův a jiným), kteří navštívili Velkou Británii zadarmo díky finanční podpoře Evropské Unie. Jsem jí za to opravdu moc vděčná, že jsem se mohla vrátiti domů...

Když přeskočím nudnou přes 26 hodin dlouhou cestu, procedury u hranic a nalodění na trajekt, tak máme 31.10, tudíž Halloween a vy se se mnou ocitnete v Bath, což je krásné anglické město známé především pro římské lázně a jako domov Jane Austen. Nejdříve jsme se zašli podívat do katedrály, kde se konal festival sýrů. Ano, nepřehlídli jste se. Angličané jsou silně věřící a do kostela chodí rádi, ale ne se pouze modlit, ale i vykonávat jiné a leckdy mnohem zábavnější činnosti, není tedy náhodou, že se v kostelech konají různé festivaly, koncerty, divadelní představení či dokonce i módní přehlídky.

Římské lázně v Bath

Poté jsme se přesunuli do římských lázních. Je to rarita, tak zachované lázně neuvidíte ani v samotném Římě. Jak všechny památky v Británie, jsou i římské lázně v Bath dokonale přizpůsobené turistů. Váže se kolem ní skvělá expozice, která provádí po celém areálu a dokáže vás přinutit obdivovat i stavební cihly porostlé mechem.

Jako třešničku na dortu jsme měli prohlídku města z místní průvodkyní z Jane Austen centra. Autorka v Bath totiž žila a také se zde odehrává jeden z jejích románů a to Anna Eliottová. Bylo to opravdu zajímavé, přestože sama Jane Austen moc nemusím.

Halloween v Bath

Večer jsme se přesunuli do Bristolu, kde na nás čekali již hostitelské rodiny. Já jsem opět bydlela u moc milého páru, skvěle vařili a byly moc sympatičtí. Bohužel se v jejich obývacím pokoji se žádný Downton nekonal, neboť zde stále hrál buď (hodně špatný) fotbal nebo Kardashians. Obecně ale ubytování všech bylo velmi dobré a po minulém, dalo by se říct dobrodružství, se odehrálo vše v naprostém pořádku.

Další den, protože byla neděle, jsme do školy jít nemohli (to je ale škoda). Podívali jsme se tedy na krásy našeho hostitelského města včetně jejich visutého Clifton Bridge. Pak jsme navštívili loď Great Britain a k ní i připojené museum. Myslela jsem, že toto bude opravdu nuda, ale Angličané se překonávají, a jak jsem říkala, jejich památky a muzea jsou úžasné a v tomto případě i velmi zábavné. Doporučuji navštívit.

Navštívit loď Great Britain byl opravdu veliký zážitek

Odpoledne jsme se jeli podívat na šutry - Stonehenge. Kdosi mi říkal, že ho jeho návštěva nudila a kameny se mu zdály na obrázku větší. Není tomu tak, alespoň ne v mém případě. Já jsem byla spokojená. Stonehenge se sice stal v poslední době velkou turistickou atrakcí, ale i tak se mi jeho návštěva nezdála jako promarněný čas.

Šutry

Na závěr dne jsme se přesunuli do nedalekého Salisbury a viděli jejich obrovskou katedrálu, ale také jsme si užili jejich centra plného obchůdků, ale hlavně s jedním pro nás nedůležitějším a to Poundland, což je obchod díky, kterému přežijete drahou Anglii bez toho, aniž byste se domů vrátili bez jediné penny.

V pondělí jsme již poslušně naklusali do jazykové školy a tři hodiny jsme se "učili". Po obědě jsme přejeli do nedalekého Walesu a jeho hlavního města Cardiff. Bylo to zajímavé, zvláště proto, že jediné, co jsem o Cardiffu věděla, že zde má své studia BBC (no jsem to prostě já). Ovšem vynořil se nádherný a hlavně obrovský hrad a pěkné centrum.

Večerní centrum Cardiffu pod vánočním osvětlením

Poslední den jsme strávili celý den ve škole a k pozdnímu odpoledni jsme dostali volno a mohli jsme jít shoppingovat. Nezdá se to, ale v Bristolu je veliké centrum, ve kterém je spousta obchodů - drahých i levných (Poundland!), ale hlavně čtyřpatrový Primark. Tento obchod tedy nijak zvlášť nemusím a už vůbec bych se nepídila, kde bylo to oblečení vyrobeno ( i když na něktrých visačkách to již bylo poctivě napsáno), ale vzhledem k tomu, že jsem si řekla, že je to všude stejné, jsem se přemohla a se svou bandou do obchodu zašla a koupila si pyžamo.

Můj kompakt se rozhodl fotit umělecké fotografie - Picadilly Circus

Poslední den jsme si přivstali a vydali se do Londýna. Prošli jsme si takovou tou londýnskou klasikou (Westminster, Londýnské oko, Buckingham Palace atd.) a přes Picadilly Circus a čtvrť Soho jsme se přesunuli do Britského muzea - největšího muzea v celé Británii. Nechci se pořád opakovat, ale Britové mají své muzea opravdu vymazlené. Škoda, že jsme měli na jeho prohlídku tak málo času, neboť Britské muzeum je opravdu majestátní s obrovskými sbírkami - mají zde zkrátka všechno na, co si vzpomenete. Poté jsme prošli čtvrtí Covent Garden a přes Trafalgarské náměstí a kolem Downing Street jsme se dostali zase na Southbank, odkud jsme odjížděli.

Když jsme procházeli jednou postranní uličkou z Hyde Parku, vynořil se před námi seriálový Grantham House

Celou dobu jsem také kolem sebe pozorovala vlčí máky, jak na klopách jejich kabátů jako brože, tak třeba i v Londýně jezdili na autobusech, v Cardiffu vyseli vlajky. Proč? Britové rádi vzpomínají a nikdy nezapomínají. Takto si Britové připomínají oběti první světové války a až do 11.11 (kdy byla válka oficiálně ukončena) nosí na kabátech brože, konají se speciálně mše a na ulicích na speciální místa (letos bylo i jedno veliké i před Westminster Abbey) pokládají křížky za každého legionáře. Poppy, jak se jim říkají, tam nosí úplně všichni - můžete je vidět i na reportérech stanice BBC, na hercích pózujících na červených kobercích (např. Daniel Craig při premiéře Spectre), ale i samotná královna ho hrdě nosí na svém kabátku. Poppy se dají pořídit za symbolický peníz po celé Británii a byla jsem opravdu ráda, že i já si stihla (dokonce dva) pořídit.

Interiér Britského Muzea

Bylo to úžasné se vrátit a znovu se do Británie zamilovat. Minule byla Británie nadšená z narození princezny: giftshopy byly celé růžové a u Toweru se střílelo na její počest. Po Londýně jsem se také tehdy procházela v předvečer parlamentních voleb. Bylo tam prostě rušno.
Nyní bylo ale neméně rušno. Jak jsem již psala, Britové aktivně vzpomínají na své legionáře a také jsme přijeli zrovna na Halloween. Posléze se dýně vyměnili za vánoční ozdoby a začaly Vánoce. Z Londýna jsme odjížděli den před 5. listopadem, což je také významný, ale ne zrovna hezký svátek.

Restaurant Criterion - zde večeřela Lady Edith s Michaelem Gregsonem.