Říká se, že nevstoupíš do stejné řeky dvakrát...

Neuběhlo ještě ani půl roku a já už jsem tady zase! Zdravím vás a vítám vás u znovuzrozeného Malého Velkého Britofila. Proč se sem ale vracím, když jsem ho s tak velkou slávou zavřela?

Začneme pěkně od začátku: Když jsem se v červenci vrátila do České republiky z mého studijního pobytu v Irsku, měla jsem hlavu plnou dojmů, pocitů, zážitků a irské mentality. Do Dublinu jsem se totiž dostala přesně v roce, kdy si Irové připomínají stoleté výročí Velikonočního povstání, které bylo velmi důležité pro jejich finální osamostatnění, přestože se celý tento proces trval ještě nějakou dobu. Významné události se konaly roku 1916 v centru Dublinu, proto byl Dublin ale i celé Irsko plné emocí, které ještě víc rozproudilo Euro, ve kterém si Irové vedli (ne jako Angličani) celkem dobře. Všude byly přítomné irské vlajky a to nejen na veřejných místech, ale i na domech byly zavěšené, na autech i v bowlingové hale. Takže když jsem se ocitla večer v jednom pubu zrovna, kdy hráli Irové proti Itálii, atmosféra byla nepopsatelná.  Jak jsem tedy psala na rok 1916 Irové vzpomínají moc ráda....Angličané už ale tak moc ne. Navíc nutno podotknout, že všechny akce a připomínání, které se Velikonočního povstání byly samozřejmě velmi anti-anglické. Takže to byl první hřebík do rakve.

Druhý a finální hřebík jistě vytušíte sami. Pak jsem se 25.června ráno probudila, otevřela twitter a uviděla výsledky referenda ve Velké Británii o členství v EU. Pro co se Británie tehdy rozhodla víte. Jejich rozhodnutí mě rozhněvalo ještě víc, když jsem zjistila, kolik lidí ani pořádně nevědělo, co EU je, jaká je její funkce a které jsou její členské státy. Na Britském Googlu se prý den po referendu nejčastěji vyhledávalo, zda je Rusko členským státem EU. Není tak divu, že vystoupili, když velké procento obyvatelstva věří, že ruština je oficiálním jazykem EU.

Možná se vám zdá, že to moc řeším, že to moc prožívám. Tady ale nešlo pouze o blog, tady šlo o moji důvěru v národ samotný. Británii jsem si zamilovala od malička, toužila jsem se projít po Tower Bridge, slyšet odbíjet Big Ben, podívat se na Stonehenge a mnoho dalších věcí. Británie pro mě byla zemí zaslíbenou, postupně jsem ale začala odhazovat růžové brýle (a to ještě dříve než bylo referendum) - v Británii rostla kriminalita a zvláště na polské přistěhovalce

Co mě ale přivedlo zpátky psát tento blog?

Nyní se již konečně mohu věnovat tomu, o čem jsem chtěla psát od začátku. Ne, že bych Britům to nějak odpustila a začalo by mi to být jedno. Pořád si myslím, že udělali tu nejhloupější věc, co v dnešní době mohli, ale na druhou stranu to poškodí zvláště je. Tak jsem si ale řekla, že hlupáci jsou všude a Brexit je pouhým jedním článkem domina šílených (politických) rozhodnutí za tento rok, že je to třeba prostě brát jako fakt. 

Za druhé mě sem vrátila nostalgie. Přestože nyní vedu druhý - více osobní - blog, chybí mi psaní recenzí a článků o Downtonu. Přeorientovala jsem svůj blog, protože jsem čekala, že Downton Abbey je definitivně u konce. Teď ale čím dál tím častěji narážím na informace, že Downton povstane jako fénix ve formě filmu. Původně jsem si myslela, že jsou to jenom plané řeči, které se vedli již od šesté série, nyní to ale vypadá, že se opravdu bude brzy natáčet - dokonce i Maggie Smith, která odešla do hereckého důchodu, je - podle dostupných zdrojů pro. Takže o Downton Movie můžete zde v nejbližší době čekat článek. 

Za další Netflix zveřejnil nový seriál The Crown, který mapuje vztah Elizabeth II: a prince Phillipa. Tento seriál jistě potěší každého milovníka královské rodiny a i o něm bych ráda napsala (možná více jak) pár řádků. 

Mám v plánu vést blog, tak jak jsem ho psala před lednem letošního roku (ale samozřejmě bez review, neboť nové díly samozřejmě nejsou), Takže očekávejte nové články o Downton Abbey, The Crown a možná se přidají i další seriály. Také zde budou články obecně o britské kultuře a recenze na nové britské filmy.

A na konec bych ráda dodala, že mě moc těší zájem, který zde i v době hiatusu je. Malý Velký Britofil žil dál i během přestávky a nyní se vrací zpět! Děkuji.